Bedřich Antonín Wiedermann
Rosa, 2005
Irenu Chřibkovou, titulární varhanici baziliky sv. Jakuba v Praze, není třeba představovat více. Patří mezi významné české interprety varhanní tvorby, zaměřené na českou a francouzskou hudbu 20. století. Také touto nahrávkou potvrdila opět své kvality, jednak výborně technicky zvládnutou obtížnost Wiedermannových skladeb, jednak obrovskou muzikálnost. I citem pro výraz a smyslem pro barevnost, jak v rejstříkování sólových skladeb, tak doprovodu ke zpěvu. Irena Chřibková v této nahrávce hlavně představuje českého skladatele Bedřicha Antonína Wiedermanna (1883-1951), též varhaníka působícího převážně v pražských Emauzích. Jak sama píše v textu bookletu: „Tento kompaktní disk je jen částečným splacením dluhu této jedinečné osobnosti“. Skladby vybrané pro nahrávku většinou pocházejí ze soukromých sbírek, opisů Českého muzea hudby a jen několik jich vyšlo tiskem. (Z celkového Wiedermannova díla pro varhany vyšla jen malá část.) Jde tedy o počin zásadní, záslužný v provádění nejen skladatelových varhanních děl. Jistou popularitu si získala Toccata a fuga f moll, která vyšla tiskem již roku 1951. Právem korunuje a uzavírá nahrávku. Jiné skladby, například Capriccietto, Humoreska či Variace na vlastní téma pochází z rukopisu ze soukromých sbírek. Zasvěcenější posluchači přivítají seznámení s dosud nehranými skladbami. Skvělý varhanní výkon je podpořen i několika duchovními písněmi v podání mezzosopranistky Pavly Vykopalové.
Ze všech písní vyzařuje pokora a důstojnost. Textu je dobře rozumět, i přesto, že jde o nahrávku přímo z baziliky sv. Jakuba. Při poslechu jsem si docela lehce dokázala představit, že sedím v kostelní lavici a poslouchám to úžasné dění z kůru. Niterná, snad až intimní výpověď jakoby vyzařovala z celkového projevu.
Cesta k poslechu této nahrávky nemusí být tak přímá a jasná, ne však „trnitá“. Myslím, že si vyžaduje zklidnění a čas k přístupu i pochopení Wiedermannových skladeb
Jitka Kocůrková, časopis HARMONIE, únor 2006
Díky hudebnímu vydavatelství Rosa, varhanici Ireně Chřibkové a mezzosopranistce Pavle Vykopalové jakož i nezbytným sponzorům proběhl dne 25. 11. 2005 v bazilice sv. Jakuba po krátkém koncertním vystoupení křest CD z díla Bedřicha Antonína Wiedermanna. Jde vskutku o záslužný čin, který přispěl k oživení odkazu významného varhaníka a pedagoga, jehož kompoziční a koncertní činnost zejména v pražských chrámech v Emauzích, u sv. Jakuba a ve Smetanově síni Obecního domu, byla neodmyslitelnou součástí pražského kulturního života. V případě Wiedermannově rozhodně nejde o čistě prakticistní varhanickou hudbu, nýbrž vysoce poučenou a nekonvenční kompoziční tvorbu, jak je patrno již z úvodního varhanního Impetuosa – barevné, virtuozní skladby, vycházející spíše z ducha fancouzské varhanní hudby. I. Řada Zpěvů duchovních a další tři pěvecká čísla přináší hudbu niternou a ušlechtilou, bohaté melodiky, která zdařile zrcadlí duchovní obsah textů, čerpaných většinou z církevních zpěvníků a žalmových textů. CD obsahuje i první Wiedermannovu skladbu Ave Maria, napsanou ještě v době autorových teologických studií. Výběr dalších varhanních skladeb – Capriccietta, Variací na vlastní téma, Vánoční elegie a Humoresky pak představuje Wiedermanna jako znalce barevných registračních možností i dokonalé nástrojové techniky. Závěrečnou, patrně nejznámější autorovu skladbu – Toccatu a fugu f moll cítím jako moderní pandám k Bachově proslulé Toccatě a fuze d moll. Jak iniciátorka nahrávky, technicky i registračně znamenitě vybavená titulární varhanice baziliky sv. Jakuba – Irena Chřibková, tak i operní pěvkyně příjemného, nosného tónu i perfektní hlasové techniky – Pavla Vykopalová, nastudovaly své party s plným pochopením pro Wiedermannův tvůrčí odkaz a zprostředkovaly nám setkání s dílem neprávem opomíjeným. Zasvěcená studie Ireny Chřibkové o původu, historii a zvukové dispozici svatojakubských varhan je dalším obohacením připojeného bookletu.
Jiří Teml, časopis HUDEBNÍ ROZHLEDY, únor 2006
